Historie a původ bonsají: Od Japonska po svět

Bonsaje, což je umění pěstování miniaturizovaných stromů v nádobách, má své kořeny ve starověké Číně, kde se tento způsob pěstování rostlin vyvinul jako součást tradiční čínské zahrady. V Číně je toto umění známé jako penjing, a to zahrnuje nejen stromy, ale i skalní útvary a vodní plochy, které vytvářejí miniaturní krajiny.

Praktika pěstování miniaturních stromů byla z Číny převzata Japonskem přibližně v období 6. až 9. století n. l., kdy se šířil zenový buddhismus a další kulturní vlivy. V Japonsku se tato umělecká forma dále rozvinula a dostala jméno "bonsai", což v japonštině znamená "pěstovaný na podnosu". Japonci zjednodušili a zdokonalili techniky a přizpůsobili umění své vlastní estetice a filozofii, která oceňuje jednoduchost, harmonii a přirozený vzhled.

Během období Edo (1603–1868) se bonsaje staly oblíbenou zábavou mezi šlechtou a postupně se rozšířily i mezi širokou veřejnost. V této době začaly vznikat první školy bonsají, které vytvářely pravidla a techniky pro pěstování a formování stromů.

Na mezinárodní scéně se bonsaje objevily většinou až v pozdním 19. století, kdy byly prezentovány na světových výstavách. Zejména po druhé světové válce, kdy Japonsko otevřelo své hranice, se zájem o bonsaje rychle rozšířil do západního světa. Dnes je umění bonsají populární po celém světě a má mnoho příznivců a praktikujících, kteří studují a udržují tradice tohoto unikátního zahradnického umění.

V současné době existují po celém světě kluby, společnosti a organizace věnované bonsajím, které pořádají výstavy, semináře a workshopy. Knižní a online zdroje poskytují bohaté informace pro ty, kdo chtějí studovat historii a techniky pěstování bonsají.